“ Psal se rok 1976. Stál jsem u stolu v nejluxusnějším hotelu v Addis Abebě a stěžoval jsem si kolegům z OSN, že jsme v bublině daleko od reality života.  Významný muž se ke mně otočil a zeptal se: "Chtěl bys vidět realitu?"  Poznal jsem respektovaného ministra bývalé evropské kolonie.  "Ano," zašeptal jsem.  "Tvé jméno?" zeptal se.  Dal jsem mu svou přezdívku.  "Tanya! Jako láska Che Guevary!“  třásl jsem se.  "Vezmu tě!" přidal.

Nedělal si srandu.  V hlavě mi narůstal strach a byli jsme hnáni do stále chudších, laciných částí města, do uliček, vinoucích se uprostřed největšího slumu v Addis Abebě.  Strávili jsme tam hodiny, mluvili jsme s lidmi, seděli ve špíně a pili čaj, který nabízeli.

​

Ten den mi změnil život.  Pracoval jsem na populaci a životním prostředí a už jsem se rozhodl, že nebudu mít žádné děti.  Když jsem viděl ten nevýslovný rozdíl mezi lidmi, šel jsem do vývoje. Moje příběhy, romány, které sdílím, získaly novou hloubku.

Tento příběh je vyprávěním o tom, co drastickým způsobem změnilo můj život.  Ano, byl jsem zhýčkaný tlumočník OSN, ale poté jsem šel do rozvoje, do správy věcí veřejných a do nevládních organizací (Globální fórum duchovních a parlamentních vůdců…  Byl jsem mimochodem vedoucím vzdělávání voličů pro UNOMSA, misi OSN, pro volby v Jižní Africe v roce 1994, ano, ty, které přinesly Mandelu.  Myslel jsem, že bych se mohl podělit o svůj obrázek v Kambodži s těmi dvěma tisíci ženami, které slyšely o 'volbách', o mém způsobu vysvětlování voleb.  To bylo v roce 1992.“

​

​

Více o románech a pestrém životě Tatiany Androsovové si můžete přečíst zde .