„Jak se lidská sídla rozprostírají po některých z posledních pozůstatků našeho přirozeného světa, stanoviště se zmenšují a náš živý svět se stává menším a křehčím.

Jak se tyto divoké země zmenšují, divoká zvěř se stále častěji dostává do kontaktu s lidmi a se všemi ruchy moderního světa.

Ocenění a zachování ekologické rozmanitosti se pro mě stalo jednou z naléhavých priorit naší doby. Ve své práci se zaměřuji na premisu, že městská divoká příroda se může stát kanálem spojení s přírodním světem, který byl kdysi nedílnou součástí našich životů, a že toto spojení je životně důležité pro naši fyzickou a psychickou pohodu.

Nikdy skutečně nepochopíme důsledky všeho, co můžeme ztratit, dokud si jednoho dne, ohlédneme-li se zpět, neuvědomíme, že jsme udělali příliš málo, příliš pozdě.

Dokážete si na chvíli představit nástup jara, ale žádné vlaštovky? Měsíční noc, ale žádné sovy, žádné lišky, volající přes temnotu?“