„Moje máma měla šest dětí, pět dívek a jednoho chlapce.  V její vlastní rodině byli jen tři sourozenci, dva bratři a ona sama.  Když jsem byl teenager, nikdy jsem nepřemýšlel o dětech ani o svatbě.  Mým hlavním zájmem bylo dokončit školu.  Pak jsem se oženit a mít děti stále nemyslel.  Neměl jsem na to žádné plány.  

Nakonec jsem se oženil.  Přesto jsme se s manželem nebavili o velikosti naší rodiny.  Jakmile jsme se rozhodli mít děti, myslel jsem, že dvě stačí.  Pocházím z velké rodiny a vždy jsem si myslel, že by bylo zábavnější mít malou rodinu. Bylo to mnohem jednodušší jak ekonomicky, tak ekologicky. Byli jsme schopni zajistit více pro naši rodinu.  

Moje děti jsou velké a nemají zájem mít děti právě teď. Oba mají psy. A v tuto chvíli jsou oba se svými rozhodnutími spokojeni. Věřím, že mít děti je osobní rozhodnutí a nikdo by vás neměl tak či onak ovlivňovat.  Nevyvíjím na své děti žádný tlak, aby měly děti.  Je to jejich rozhodnutí.“